Udělej si referát na Finsko... to už vážně nepůjde!

 Zpráva o tom, že děti ve Francii si mohou zaplatit službu, díky níž za ně někdo vypracuje domácí úkoly, a že už je to možné i u nás, někoho šokuje. Sodoma komora ! Ale klid. Opravdu je to taková bomba a novinka? Na školů útočí mnohem více hrozeb dnešní doby. Opravdu útočí? Opravdu jde o hrozby?

 To, že žák ve škole odevzdá práci, kterou vypracoval někdo jiný, nešlo vyloučit ani v minulosti. Nemyslím, že by moc dětí bylo schopných si takovou službu zaplatit. Ti menší předpokládám potřebnými částkami nedisponují, to by musely mít kapesné v tisících. A ti starší, středoškoláci, už si spočítají, že je lepší si úkol udělat sám, než někoho platit, protože peníze je možné využít skutečně jinak a ono to zrovna levné není. Myslím, že problém placení za úkoly je aktuální snad jen u dětí mimořádně bohatých rodičů, u kterých však moc nepočítám, že by v tomto dítě podporovali. A pokud budou výjimky, které ano, pořád ještě je tu milion dalších možností, jak může učitel ověřit kvality dítěte přímo ve škole, kde se takhle švindlovat nedá.

 Jenže je tu jiný problém, na který školství naráží. Mnoho prací a úkolů jde stáhnout na Internetu. A to zdarma. Hlavně různé referáty na to či ono klasické téma. Uvedu příklad z oboru, který studuji a který je lidem navíc všeobecně blízký - zeměpisu.

 Učitel na začátku školního roku, ve kterém se má probírat Evropa, zadá žákům referáty. Každý si udělá referát na pět minut. Franta dostane Švédsko, Pepa Německo, Anička Itálii, Kuba Finsko. Každou hodinu vybraný člověk přečte svůj referát o dané zemi.

 Kuba, Pepa, Franta i Anička jsou děti, které už s Internetem vyrostly. Večer před dnem referátu si během chatování na ICQ najedou na www.seminarky.cz, nebo někam jinam, to je jedno, a snadno si vyhledají vypracovaný referát o zemi, kterou vyfasovali. Během několika kliknutí myší, za pár desítek vteřin času, se dostanou na materiály, které stačí jen vytisknou a druhý den přinést do školy a přečíst na hodině. A dostanou jedničku, protože referát obsahuje vše potřebné. To děti vědí, protože vypracováné referáty jsou na webech běžně různě hodnocené hvězdičkami podle kvality.

 Vychováváme děti do života, co říkáte?

 Učitel je spokojen. Učí ve škole už třeba nějakých 30 let. A 30 let dává pořád dokola referáty na Finsko, Švédsko, Itálii, Německo... Dělal to tak v době, kdy bylo k jejich vypracování třeba přečíst celou knihu a udělat z ní výtah. Dělá to tak i dnes, kdy si stačí už dávno vypracovaný referát jen stáhnout na Internetu a vytisknou. A kdy je takový úkol pro žáku jen škoda papíru a barvy v tiskárně.

 Učitelé, školy, proberte se !!! V kalendáři máme rok 2009.

 Snadná dostupnost informací není pro školu problém! Internet není nepřítel! Nedivte se, že vám děti nosí referáty, které odněkud jen okopírovaly. Vždyť už desítky let zadáváte stále ty stejné úkoly! Co takhle to zkusit jinak?

 Referát se nemusí jmenovat Finsko. Referát se může jmenovat třeba "Jaké zprávy si o Finsku četl v poslední době v médiích", nebo "Jak myslíš, že by život a prostředí ve Finsku mohly ovlivnit změny klimatu?" "Co pomohlo Finsku k tomu, že se stalo tak vyspělou zemí?" "V čem má tato země výhody oproti Česku (Německu, Švédsku...) a v čem jsou její slabiny?"

 A co třeba témata typu... "Do které země by jsi umístil svou továrnu na výrobu praček, a proč zrovna tam, zdůvodni."  Takových otázek lze vymyslet nepřeberné množství ! Tyhle mě napadly jen teď při psaní těchto řádků.

 Tohle už děti na Internetu jen tak nestáhnou, co myslíte? Kuba, Anička, Pepíček i Franta už si nevystačí s 43 vteřinami hledání na netu. Základní informace najdou hned, s tím učitel počítá. Jenže k vypracování úkolu budou muset použít i vlastní hlavu. Pracovat s informacemi, vybrat ty důležité, udělat z toho nějaké závěry, přidat vlastní názor, znalosti, uvažování. A pak ne přečíst, ale prezenovat ve třídě, otevřít prostor pro diskusi, reagovat na připomínky a otázky...

 Tohle je přátelé, škola 21.století. Aspoň podle mě. Už žádné pasivní sezení a zapisování poznámek do sešítku, že hlavní město Itálie je Řím a že tam teče řeka Tibera. Informace leží kolem nás. V mapách, knihách, na Internetu. Místo hodinového výkladu je možné fakta dát žákům třeba v souhrnu na nakopírovaném papíře a celou hodinu se pak věnovat procvičování toho, co je pro život v dnešní společnosti podstatné. Tedy učit je například komunikaci atd. Učit je to, co se nachází v inzerátech firem hledajích pracovníky. Ale nejen to. Učit je, aby prostě byli dobrými lidmi.

 Pozor, to neznamená, že tvrdá fakta už nemají mít v hlavách studentů místo, jak se konzervativci obávají. Fakta se žáci učit budou muset pořád, protože bez nich nemohou žádnou práci udělat. Pokud si budou muset hledat, kde leží Itálie, bude je to zdržovat. Sami pochopí, že je dobré některé věci nosit v hlavě. Ostatně při případné diskusi ve třídě se budou muset opřít o fakta ze své hlavy, takže učení rozhodně neodpadá! Jde jen o to, že už nemá smysl ztrácet tolik času samotným předáváním poznatků, když jsou poznatky tak snadno dostupné. A školství bylo a z velké části ještě je postaveno hlavně na tom předávání poznatků.

  Změny ve školství v posledních letech dávají větší možnosti školám i učitelům, aby určili, jak má vypadat výuka. Osnovy, které učiteli předepisovaly co přesně, kdy a jak má učit, už jsou naštěstí minulostí. Rámcové vzdělávací programy, jimiž se teď školství začíná řídit, jsou krokem dobrým směrem. Problém je samozřejmě v učitelích, kteří se měnit nechtějí a jedou si podle svého. Je to jako používat koňský povoz v době, když vedle už vede dálnice, po které jezdí mercedesy.

 Ale měli by se měnit. Pernamentně. Jedině tak školství zachová krok s dobou, která se neúprosně vyvíjí. Bohužel, na českých školách ještě bude zadáno hodně referátů na "Finsko", které budou následně staženy z Internetu, na hodině jen přečteny a pak ohodnoceny jedničkou. Je to tak jednoduché pro pana učitele, i pro žáka. Učitel je líný vymýšlet nová a neotřelá témata, tak ať se nediví, že žák nechce vymýšlet nová zpracování starých tématů. Ostatně, i taháky pod lavicí jsou možné proto, že učitelé nejsou schopni vymyslet otázky, na které by se tahák použít nedal.

 Učitelé by neměli bědovat, jak je Internet zlý a děti líné a pohodlné. Jsou to právě oni, učitelé, kteří jsou pohodlní a líní tím, že nejsou ochotni udělat ve svém přístupu změny, které by donutily děti k práci. Učitel je v podstatě šéfem týmu, jímž je třída žáků. A pod špatným šéfem zaměstnanci moc dobré práce neudělají... No já vím, učitel si své "zaměstnance" nevybírá, ani je nemůže motivovat platem. Ale to neznamená, že by výše uvedené srovnání nemělo platit. Učitel má zase jiné možnosti.

 Jestli je za to všechno, co bysme po učiteli měli chtít, správně platově ohodnocen, je problém zase trochu jiný a tady to rozebírat nechci.

 Na závěr coby student učitelství geografie slibuji, že pokud na nějaké škole někdy učit budu, pokusím se dělat to, po čem volám. A když zjistím, že to nejde, napíšu o tom třeba zase blog. Napíšu, proč to nejde a stanu se asi tím učitelem, který bude nadávat na špatné děti a zlý Internet a taky malý plat. Zatím mi moje iluze o ideální škole, prosím, neberte. Mám na ně snad ještě nárok, ne? Je mi smutno z toho, že hodně studentů pedagogických oborů ty iluze nemá už teď. Ti progresivní míří mimo školství a do škol míří mnozí, kteří více méně hodlají pokračovat v dosavadním, podle mého zastaralém systému.

 Jejich argumentace je logická. Musím žáky přece učit tak, aby se dostali na vysokou! Aby uměli přesně odpovět na běžné znalostní otázky, které jsou v přijímačkách. Aha.  Tak pokud je ambicí našeho středního školství jen příprava na přijímačky na VŠ, tak potom v pořádku. V tom případě to děláme dobře...

 Ale já zatím křičím: Už žádný referát na "Finsko" !